ONEMOCNĚNÍ ČOČKY

8. Říjen 2007

Mezi neznámější onemocnění čočky patří šedý zákal (cataracta). Při tomto onemocnění dochází ke zkalení průhledných částí čočky, projevuje se zhoršeným viděním.
Tento zákal může být vrozený (cataracta congenita) nebo získaný. Katarakta vrozená bývá dědičná nebo vzniká během embryonálního vývoje, často jako následek infekčního onemocnění matky během těhotenství.
Nejčastějším typem získané katarakty je tzv. senilní katarakta (cataracta senilis) – vyskytuje se obvykle u lidí starších 60 let, objeví-li se u člověka mladšího, nazýváme ji cataracta praesenilis. Projevuje se zhoršeným viděním, zpravidla je oboustranná a příčinou jsou změny spojené se stárnutím.
Dalším typem katarakt jsou:

• katarakta vzniklá v souvislosti s jinou oční chorobou, jako je zánět živnatky, glaukom nebo při odchlípení sítnice
• katarakta vzniklá v souvislosti s otravami organismu např. chemikálií, jídlem nebo při dlouhodobém podávání kortikosteroidů
• katarakta při celkových očních onemocněních – je charakteristická tím, že postupuje velmi rychle (např. při cukrovce)
• katarakta traumatická – vzniká při poranění oka, ale řadíme sem i šedý zákal způsobený ionizujícím zářením ( RTG terapie, atomový výbuch ), infračerveným zářením ( u sklářů), blízkým silným elektrickým výbojem nebo UV zářením (při častém a dlouhodobém pobytu na slunci bez ochranných brýlí)

Léčba šedého zákalu se provádí chirurgicky a spočívá v odstranění zkalené čočky, existují dvě metody:

• intratrakapsulární extrakce - odstraní se čočka i s pouzdrem, po operaci vzniká bezčočkový stav nazývaný afakie, ta se koriguje silnými brýlemi nebo kontaktní čočkou. Dnes se tato metoda používá velmi málo.
• extrakapsulární extrakce - odstraní se pouze jádro a korová hmota čočky, pouzdro čočky se zachová, pouzdro pak umožňuje implantaci umělé IOL čočky. Zůstávající pouzdro může být případně místem, kde vzniká tzv. sekundární katarakta, ta často vyžaduje ošetření laserem.
  Umělé IOL čočky mají dvě části – optickou, je nositelem optické mohutnosti a haptickou, ta slouží k fixaci čočky. Umělá čočka může být dnes nejen monofokální (na jednu vzdálenost), ale i bifokální nebo multifokální (na více vzdáleností), tato čočka se pak umisťuje do původního čočkového pouzdra, do přední komory, na duhovku nebo za duhovku.

Mezi degenerativní změny čočky řadíme i pokles elasticity čočky, která je fyziologickým projevem stárnutí a označuje se jako presbyopie.

Presbyopie je proces, kdy dochází k úbytku akomodace, což znamená úbytek schopnosti oka vidět ostře předměty na různé vzdálenosti. Projevuje se únavou a bolestí očí při čtení a práci do blízka a prodlužováním pracovní vzdálenosti. Presbyopie se objevuje okolo 50 roku, někdy i podstatně dříve.

Mezi hlavní příznaky presbyopie patří prodlužující se pracovní vzdálenost, pokles zrakové ostrosti do blízka při nedostatečném osvětlení, neschopnost zaostřit na krátkou vzdálenost, při pohledu z blízka do dálky se vidění zamlžuje. K potížím při vidění se později přidávají i bolesti očí a hlavy a obtíže se během dne zhoršují.

Korekce presbyopie musí být pacientem hodnocena jako příjemná, musí posilovat schopnost oka tak, aby zůstala ještě akomodační rezerva. Rozdíl mezi korekcí do dálky a do blízka nazýváme jako adici. Presbyopii korigujeme brýlemi nebo kontaktními čočkami. Používají se speciální kontaktní čočky, a to buď bifokální nebo multifokální.