Otto Wichterle
(27.10.1913 – 18.8.1998)
„Chemik, který vyrobil první tzv. měkké kontaktní čočky“
Otto Wichterle, český chemik, vynálezce měkkých kontaktních
čoček, zakladatel Ústavu makromolekulární chemie ČSAV v Praze a
dlouholetý profesor Vysoké školy chemickotechnologické, se narodil
27. října 1913 v Prostějově.
Wichterle vystudoval prostějovské gymnázium, pak pokračuje ve studiích
na chemické fakultě pražského Českého vysokého učení technického
(ČVUT) – zde pak působí po absolutoriu (doktorát získává v roce 1936)
jako odborný asistent (u profesora Votočka), kde pracoval až do zavření
vysokých škol v roce 1939. Od roku 1940 byl zaměstnán v Baťově
výzkumném ústavu ve Zlíně, kde vedl pracovní skupinu, zabývající se
výzkumem polyamidů. Vypracoval technologii výroby kaprolaktamu a již v roce
1941 připravoval ve své laboratoři vlákna polyamidu, která byla možno
spřádat. Po řadě komplikací souvisejících s utajením před německými
okupanty a poté s problémy poválečného průmyslu, byla průmyslová
výroba těchto polyamidů s označením Silon zahájena až za deset let.
V roce 1945 se O. Wichterle vrátil na VŠCHTI, kde dokončil habilitační
řízení v oboru organické chemie, které přerušilo uzavření vysokých
škol v roce 1939 a začal přednášet obecnou a anorganickou chemii. Napsal
učebnici anorganické chemie, která v pojetí předbíhala svou dobu. Dále
napsal německou a českou učebnici organické chemie.
Od roku 1952 se zde začal zabývat syntézou síťovaných hydrofilních
gelu, které vodou bobtnají, s cílem najít vhodný materiál pro oční
implantáty. Podařilo se zde připravit poly-hydroxyethylmethakrylátový
(HEMA) gel, který pohlcoval až 40 procent vody, měl vhodné mechanické
vlastnosti a byl průhledný. Při politické čistce, kterou provedlo v roce
1958 komunistické vedení VŠCHT, byl profesor Wichterle, spolu s řadou
dalších vynikajících učitelů, ze školy vyhozen. Výzkum nitroočních
čoček na VŠCHT byl zlikvidován.
V roce 1957 proběhlo v Praze mezinárodní sympozium
o makromolekulární chemii, které vedení státu přesvědčilo o potřebě
zřízení pracoviště zaměřeného na výzkum syntetických polymerů.
Ředitelem v roce 1958 vzniklého Ústavu makromolekulární chemie
Československé akademie věd byl jmenován profesor Wichterle.
Rozhodující pokusy s zpracováním hydrogelů do vhodného tvaru oční
kontaktní čočky proto provedl profesor Wichterle doma. Na vánoce 1961 si
sestavil pomocí dětské kovové stavebnice Merkur první prototyp
odstředivého odlévacího zařízení, které poháněl dynamem z jízdního
kola, zapojeným na zvonkový transformátor. Na něm odlil první čtyři velmi
pravidelné čočky, které nedráždily oko. Za několik let se sen
o nápravě oční vady, který poprvé popsal v roce 1508 Leonardo da Vinci
a který k realizaci dovedl profesor Otto Wichterle, rozšířil do celého
světa. Dnes užívá kontaktní čočky, které lze rychle a jednoduše
aplikovat, asi 100 000 000 obyvatel naší planety.
Konflikty s vládnoucí mocí, kdy režim bez Wichterleho vědomí
odprodává patent na výrobu měkkých kontaktních čoček do zahraničí (za
zlomek jeho skutečné hodnoty), jeho aktivní občanské postoje v období
tzv. pražského jara a brzy po něm (Wichterle přidává svůj podpis pod
2000 slov a při svém vystoupení v parlamentu otevřeně kritizuje postup
vládnoucí moci po okupaci země vojsky Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968)
pak vedou k tomu, že je na počátku husákovské normalizace v roce
1970 zbaven všech svých vedoucích postů. V roce 1990 byl profesor Otto
Wichterle, člen mezinárodních společností, držitel řady zahraničních
cen a čestný doktor zahraničních univerzit, autor více než dvou set
odborných publikací, a přes 150 vynálezů a patentů, zvolen předsedou
Československé akademie věd a tuto funkci vykonával až do rozdělení
Československa v roce 1993. V roce 1993 byla jedna z planetek naší
sluneční soustavy pojmenována Wichterle.
Otto Wichterle, největší osobnost československé chemie v období po
druhé světové válce a vědec, díky němuž jsou dnes široce dostupné a
levné měkké (hydrofilní) kontaktní čočky, umírá 18. srpna roku
1998.